Nenávist nebo obavy?

Jednou z příčin nenávisti je strach. Bojíme se neznámého a strach je určitá obrana, je prvním varováním před omezením a nebezpečím. Strach je součástí obrany. Politici EU však hodlají strach korigovat, ne odstranit jeho příčiny.

Nenávist vzniká dlouhodobějším potlačováním pudu sebezáchovy, stručně řečeno. Vzniká nepřiměřeným zásahem do uvažování a nemístným zasahováním do myšlení lidí. Nenávist je přestat mít rád sám sebe a to někdy až destruktivním způsobem.

Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem. Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Objektem nenávisti se může stát jednotlivá osoba, určitá skupina osob, lidstvo, existence nebo i např. celý svět. Nenávist může vyústit do extrémního jednání - může skončit pomstou, násilím, vraždou nebo válkou.

V Senecově dramatu Médeia se tato žena střetává se zradou svého manžela Iásona a své utrpení přiživuje, drásá si své rány a pálí veškeré mosty a pouta. Před jeho očima popraví děti, které spolu měli a zatímco on se hroutí, ona triumfuje...... Médeia (latinsky Medea) pak zmizela kdesi na východě, údajně v zemi za Tigridem, která po ní dostala jméno Médie.

Nenávist je tedy opačným pólem lásky. Ten, kdo nenávidí se neuspokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval. Svou energii věnuje tomu, aby vymýšlel strategie, jak nenáviděnému ublížit. Nenávist je, podobně jako zamilovanost, stav, ve kterém jedinec podřídí veškeré činnosti a věnuje je jedinému cíli: v tomto případě poškodit či zničit objekt své nenávisti a to i za cenu sebedestrukce.

Tolik volně z Wikipedie a řeckých bájí. Nenávist se vrátila zpět do Evropy, rozhodli nebo zjistili politici. Otázkou je, zda hodlají odstranit její příčinu - strach nebo pocity prostě zakázat. Láska opouští sex i lidstvo, mluvit o lásce, přistane vám na hlavě přezdívka "dobroser". Vydatně do ohně olej přilévá i naše TV, od pořadu OVM až po "Máte slovo". Jsou však i tiché pořady, kdo chce rozdíly vnímá. Ostatní média nezůstávají stát bokem, zejména internetová, předhánějí se v akčnosti titulků a obsahem vzbuzující právě ten strach, nepřináší úlevu, neobsahují řešení, umocňují strach. Kulturní obsah se odstěhoval mimo hlavní proud.  Nic se nešíří tak úspěšně jako krutosti, strach a nenávist, vydává se to za akčnost, je to i dobrým argumentem pro posílení obranných složek a výdajů na ně.

Odstraňte příčinu nenávisti, soutěžení politických stran, když neumíme soupeřit čestně. Odstraňte dlouho neřešené problémy, milé politické strany. Zákazy a sankce jsou totalita, vítězství je respekt, včetně respektu k dobrým zákonům. S největší pravděpodobností můžeme očekávat zákaz nenávisti, její elektronické evidence, registrace a sankcí vůči ní. Tím ale nenávist nezmizí. Je třeba kultivovat politickou scénu.

"Vyspělá, kulturní společnost pokračuje od pradávna cestu, ctí kulturní dědictví předků, předává je z generace na generaci a posiluje. S ní i demokracie, pokud síly kontraproduktivní jako zloba, závist, násilí, tyranie nezískají přesilu. ... ", úryvek z blogu "Proč je demokracie rodu ženského?", někdy z poloviny minulého roku.

Můžeme se tedy těšit na lepší zítřky, politici EU zasedli v Lucembursku a hledali jak zabránit šíření nenávisti. Naše komisařka Věra Jourová informovala: „Shodli jsme se, že šíření nenávisti je nepřípustné.“ Ministr spravedlnosti Pelikán řekl: „Mně tolik nevadí nenávistné komentáře, i když mě samozřejmě mrzí a pobuřuje, když je čtu. Ale nebezpečné je, pokud je lidem předkládáno něco, co v nich cíleně vyvolává nenávist..... O věci jednat především se zástupci internetových firem a hledat společné mechanismy dalšího postupu.".

http://www.ceska-justice.cz/2015/10/jak-zabranit-sireni-nenavisti-na-internetu-vzorem-by-mohla-byt-pornografie-mini-jourova/

Internet je nástroj komunikace, je tedy něco jako mluva. Vždyť právě politici s námi komunikují převážně přes média. Pak se můžeme obávat okleštění svobody slova, vždyť i my mezi sebou se leckdy domlouváme prostřednictvím médií - internetových. Zbaví nás schopnosti se nenávistným komentářům bránit vlastní silou. Narovnají nám klikatou cestu dorozumívání, občas s těžkým terénem, do rovné lajny totality, kde všichni se budeme tvářit, že všechno je v pořádku. Rozhodnou o tom o nás a bez nás, na vyšší úrovni.

Ano, každého napadne Mnichov, kdy jsme byli zbaveni možnosti a schopnosti se bránit sami, byly nám odebrány obranné pevnosti a zabaveno území. Jaké máme možnosti dnes, po 77 letech? Poučit se z toho, co následovalo a místo nenávisti se chovat jinak. Nebojme se říct "akčně", čili opustit nesmyslné komentáře, kdo je větší debil a mírotavič a začít tvořit. Razantně, protože nenávist mezi námi prý překročila rozumnou mez, rozhodly "elity" EU. Vyšším stupněm nenávisti je válka.

Nemusíme zrovna milovat - odložit nenávist, je třeba se bát toho, co ze stupňované nenávistí pramení. Miliony zabitých lidí, aby se nakonec mocnosti domluvily na mírových jednáních, podali si ruce a my si lízali rány a dalších 70 let, zjišťovali kdo za co může. kdo z nich měl, má a bude mít "pravdu".

"Akce nenávist", zní to hloupě, akce "Porozumění" by bylo vlídnější. Porozumění by ale mělo vzejít právě od těch politiků, kteří hodlají nenávist zastavit nebo uklidit do kouta. Zbavení strachu je psychologická záležitost, zamyslet se nad jeho důvody, ne je prostě jen zakázat a zavřít bránu pochybnostem.  Vláda musí vnímat náladu svých občanů. Strach a obavy občané mají. Mají obavy, že vláda nejedná ve prospěch svého lidu ale převážně ve svůj prospěch, pohodlnost a úspěch v příštích volbách.

Nenávist a přílišná láska k penězům a majetkům druhých, to je náš politický hrob, naše Sodoma  a Gomora. Dalším nebo souvisejícím je nedostatek respektu. "Respektuj mně, budu i já respektovat tebe", jinak respekt nefunguje. Respekt pouze z jedné strany je totalita. Té je jednoznačně třeba říci: NE! Více respektu je také méně zákonů s nemístnými zákazy a regulacemi svobody. Navíc, jak chtějí hodnotit "nenávist" v zemi, kde soudní vymahatelnost je na bodu nula, kde kdo má více peněz, zaplatí si lepšího advokáta, o přetíženosti soudů nemluvě. Nenávist není trestná, nenávist je nemoc, lze léčit lepším porozuměním.

Nepotřebujeme "Více Evropy" ale více všeobecného respektu, pokud respekt potřebuje přívlastek. Nenávist nebo obavy? Nebo jen politici neumí společnosti dostatečně vysvětli úmysly jejich záměrů a společnost jim nestojí za trochu snahy o vzájemné porozumění.

Jednou se někdo z ciziny zmínil, že my Češi máme jednu z největší svobody slova, rozumějme v médiích. Nemáte pocit, že Facebook se poslední dny změnil? Třeba je to oprávněný pocit, třeba ne, pochybnost byla zaseta. Merkelová a Zuckeberg se prý dohodli:   http://www.napalete.sk/merkelova-sa-dohodla-s-zuckerbergom-na-cenzure-facebooku/

________________________________________________________________

Závěr: Korekturu a dodělávky tohoto článku mi trvaly pár dní, tak je možné, že než jej zveřejním, už nás postoj Věry Jourové k nenávisti nebude zajímat a nebude "žhavým tématem" dní. To by nás nemělo uchlácholit, že se nic neděje. Měli bychom svobodu i svobodu slova ctít nade vše, nenávisti se zbavovat, budovat respekt a k problémům se vracet a řešit je. Aby nás nezahltily docela a najednou se neprobudili v totalitě, pod vlajkou "za ještě lepší zítřky", totálně zadlužení, v područí tyrana. Obavy nemáme jen z nenávisti, také z neschopnosti byrokratických "elit" prakticky řešit výzvy doby.

Většina našich problémů je nehmotná, proto se tak těžko řeší a mluví o nich. Náš prostor ovládá mentální chudoba. Vítězství hmoty nad duchem. Hmotné problémy a chudoba pramení z toho amorálního mentálna, nebo-li idiocie. Špatná vymahatelnost práva i po čtvrt století naši "svobody" dílo završuje - zákon mnohdy chrání pachatele více než oběť. O tom snad příště.