Od srpna k listopadu

Otázka, zda slavit 17. listopad - Mezinárodní den studenstva, či nikoliv se otvírá čím dál častěji. Je to jediný mezinárodním dnem s československým původem. Mají něco společné 21. srpen a 17. listopad? Víc než se může zdát.

Listopad 1939 a srpen 1968 měly společné, že byly projevem odporu proti okupaci. Ten druhý byl snad ještě brutálněji potlačen, země více rozstřílena, mrtvých se uvádí od 114 až něco přes 400. Srovnávat však nelze. Co je obdivuhodné je ta chuť bránit svobodu, nikoliv pouze svoji, ale celku zvaný stát. V obou případech se následně jednalo o likvidaci inteligence, nadšení a vztahu k vlasti.

V prvním případě nesvoboda trvala  šest let, 21. srpen se v roce 1945 stal oficiální oslavou návratu našich letců do vlasti, po celé Praze probíhalo defilé letců R.A.F., udělovala se vyznamenání. Za 23 let se zde proháněly zcela jiné jednotky, daleko méně  přívětivě, zdaleka ne tak nadšeně vítané jako defilé v roce 1945. "Vítaly je tisíce nadšených lidí, před 70. lety.
Spolu s vojenským hrdinstvím dokázali ještě jedno: Zachránili čest vlastního národa, čest, z níž v té době už mnoho nezbývalo", zaznělo v jednom článku mimo "hlavní" proud médií.

1939  - po pohřbu studenta Jana Opletala konaného 15.  listopadu, den který se stal posledním projevem manifestačního odporu českého lidu proti německé okupaci Čech.

1968 - Byl smutnou tečkou za Pražským jarem, které končilo okupací vojsky Varšavské smlouvy. Lidé spontánně protestovali v ulicích, prázdnými dlaněmi proti tankům, nebáli se svůj odpor k okupaci vyjádřit. Podle historika Oldřicha Tůmy byl tento projev bodem zlomu, kterým skončil týden heroického odporu v Československu. 

1989  - každý po čtvrt století vidí jinak, leckdy je nahlížen více materialisticky. Jedná se však o další milník naší historie, cesty ke svobodě. Cesty, boje snad už ne.

17. listopad byl v roce 1941 v Londýně vyhlášen jako Mezinárodní den studentstva, jediný mezinárodní den s našim původem, u nás je označován jako Den boje za svobodu a demokracii. Chápejme to tak, že cesta ke svobodě je stále otevřena. Srpen by pak měl být připomínkou, že žádná okupace nemůže trat věčně a je signálem návratu k normálu.

Někde před námi je další milník naší cesty, splatit těm, kteří za svobodu bojovali  to, co nám odkázali, hrdost, svobodu, věrnost tradicím a demokracii. Svobodu, lidské porozumění, odmítnutí tyranie totality, okupace, fašismu, nacismu, genocidy, právního vakua. Tak i obhájení nabyté svobody může být stejně těžké jako za ni bojovat. Zároveň čelíme největšímu přesunu obyvatelstva od 2. světové války, čelíme hrozbě kulturní genocidy - ničení památek a stupňujícím se válkám. 

"Do Čech přijde svoboda až bude Anežka česká blahoslavená", zní legenda. Anežka byla blahoslavená 12. listopadu 1989. "Nikdo netušil, že do jejího naplnění zbývá jen pár dní..."., zaznělo 17. listopadu 1989. Mylně, svoboda je nikdy nekončící cesta, newerending story, důležité je, jestli se cesta rozšiřuje nebo zužuje a uzavírá.

Před námi jsou ryze české svátky: Sv. Václava, 28. říjen a Listopad. Minimálně 72 hodin na uvážení, zda limitující zákony, kvóty, zákazy, evidence a sankce vedou směrem zemi Bohemia předurčené, zda absence svobody není více věcí materiálního a populistického boje, namísto duševních a méně konzumních hodnot. Přestaňme hodnotit kdo za co může, co neudělal jak měl, kdo všechno nám ublížil či neměl pravdu. Vzdejme hold hodnotám, slavme dny na které můžeme být právem hrdi a žijme svobodu, pečujme o ni.

______________________________________________________________________

Úryvek z životopisu - Slzavé údolí

V listopadu 1939 došlo k uzavření vysokých škol v Praze. Bylo napsáno již mnoho zpráv, pravdivých i zkreslených. Pro nás studenty, zvláště pro ty, kteří byli těsně před zkouškami, to byla záležitost zvlášť překvapující a zvlášť bolestná. Předcházel Opletalův pohřeb a studentské manifestace kolem něho. Nám nevadilo, když nás sbírali na ulici při potyčkách s esesáky, když po nás stříleli, odváželi auty: bylo to na denním pořádku, tomu jsme denně čelili a nezaváhali žádný ani na okamžik. Ba, své chování jsme formulovali spíš provokativně než uhýbavě. Byli jsme hrdi, když jsme dostali ránu pendrekem za to, že jsme při zpěvu státní hymny na Staroměstském náměstí neskončili slovy "země česká, domov můj" - nýbrž pokračovali "Nad Tatrů sa blýská". Tehdejší pražská policie poslechla rozkazu "obušky ven". Obušky sice lítaly ve vzduchu, ale většinou jen symbolicky. Jeden bodrý policista nám také takto vyhrožoval, ale při tom povzbuzoval: "Kluci zpívejte!".  

"To vše bylo pro nás vzrušující, lákavé, o tom se mluvilo, to se hodnotilo, to byl život studentský. Nikdo z nás by neustoupil ani na chviličku.

Co vzrušuje dnešní mládež a studenty dnes?

Je to pouze jejich chyba?

Letecká bitva o Velkou Británii začala pro československé letce 26. srpna 1940 - prvním ostrým střetem s nepřítelem, jehož se zmiňovaná 310. stíhací peruť RAF zúčastnila. Samotná bitva o Británii se datuje od 1. července do 31. října 1940 a Čechoslováci do ní vstoupili v té nejkritičtější chvíli.

Zdroj: Bez Čechů a Poláků by RAF nevyhrála bitvu o Británii

http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bez-cechu-a-polaku-by-raf-nevyhrala-bitvu-o-britanii/r~21501be04b1a11e5b605002590604f2e/